Autobus 231 versus 234: cesta z Jeruzaléma do Betléma

Jedna pokračuje přímo do oblasti Betléma přes Beit Jala, druhá končí u kontrolního stanoviště 300, odkud musíme dál pěšky.

Právě tady vzniká většina zmatku. Cestující nastoupí u Damašské brány, vidí na tabuli Betlém a očekává, že autobus dojede až k bazilice Narození Páně. U linky 234 to ale neplatí. Pokud si předem ujasníme, zda chceme rychle dorazit k přechodu, nebo se vyhnout pěšímu průchodu kontrolním terminálem a pokračovat autobusem až do oblasti Beit Jala, bude doprava mezi Jeruzalémem a Betlémem mnohem klidnější.

Odkud autobusy odjíždějí: terminál HaNevi'im u Damašské brány

Obě linky odjíždějí z terminálu HaNevi'im, který leží v blízkosti Damašské brány ve Východním Jeruzalémě. Pro poutníky ubytované ve Starém Městě je to praktický výchozí bod, zároveň ale místo, kde se vyplatí nechat si časovou rezervu. Okolí brány bývá živé, lidé se tu pohybují několika směry a samotné označení zastávky nemusí na první pohled působit tak přehledně, jak bychom si po příjezdu přáli.

Na terminál je lepší přijít s malým předstihem, ne až ve chvíli, kdy autobus právě zavírá dveře. Potřebujeme si ověřit správné číslo linky, připravit hotovost nebo kartu Rav-Kav a zároveň se rozhodnout, zda nám vyhovuje výstup u kontrolního stanoviště, nebo delší jízda přes Beit Jala. U linky 234 je spojů více a podle dostupných údajů může odjíždět přibližně každých 5 až 10 minut, což nám dává určitou pružnost. Neznamená to ale, že se vyplatí nastoupit do prvního autobusu bez rozmyslu, protože právě rozdíl mezi linkami rozhoduje o tom, jak bude pokračovat celá návštěva Betléma.

Z Jeruzaléma vyrážejí autobusy společnosti South Buses, která je v systému veřejné dopravy uváděna také jako Jerusalem-South Union. Nejde tedy o přímý autobus izraelského dopravce do centra Betléma, jak se někdy návštěvníci domnívají. Trasa vede přes konkrétní dopravní body a u linky 234 končí před pěším průchodem kontrolním stanovištěm.

Nevybíráme jen mezi dvěma čísly autobusu. Vybíráme mezi dvěma způsoby, jak se do Betléma dostat.

Linka 234: rychle k kontrolnímu stanovišti 300

Linka 234 je kratší a obvykle také rychlejší varianta. Z terminálu HaNevi'im jede přibližně 7 kilometrů, má zhruba 15 až 16 zastávek a k kontrolnímu stanovišti 300 dorazí asi za 30 minut, podle provozu. Vystoupíme u oblasti Bethlehem Road poblíž Ráchelina hrobu, nikoli v centru města.

Tato linka dává smysl především tehdy, když chceme pokračovat přes kontrolní stanoviště pěšky a máme předem promyšlené, co bude následovat. Po výstupu z autobusu totiž cesta nekončí. Musíme projít pěším terminálem a teprve potom pokračovat do Betléma další dopravou nebo pěšky podle cíle, času a aktuální situace na místě.

Pro samostatně cestující poutníky může být linka 234 pohodlná v tom, že je častá a rychle nás dopraví k bodu, který je pro cestu do Betléma známý. Zároveň však vyžaduje větší orientaci po výstupu. Pokud máme ubytování, průvodce nebo domluvené setkání až v centru Betléma, musíme počítat s přechodem terminálu a s další částí trasy. Těch třicet minut v autobuse proto není celkový čas cesty k památkám.

Co nás čeká po výstupu

Kontrolní stanoviště 300 není běžná autobusová zastávka, kde jednoduše přejdeme na protější chodník a pokračujeme stejným směrem. Linka 234 zde končí a cestující pokračují pěšky přes bezpečnostní terminál. Tempo může být plynulé, ale stejně tak se může zpomalit podle počtu lidí a aktuálního režimu kontroly. Na konkrétní dobu průchodu proto není rozumné navazovat návštěvu s příliš těsnou rezervou.

S sebou musíme mít cestovní pas. Pro zahraniční turisty je při cestě do Betléma i při návratu do Jeruzaléma ze zákona nutné mít pas kvůli ověření totožnosti na izraelských bezpečnostních kontrolách. Nestačí spoléhat na fotografii dokladu uloženou v telefonu. Pas uložíme tak, aby byl bezpečně po ruce, ale zároveň ne volně v otevřené tašce.

Pěší část může být nepříjemnější s velkým batohem, kufrem nebo kočárkem, zejména pokud jsme si cestu naplánovali bez rezervy a v teplejší části dne. Na krátkou návštěvu bez zavazadel bývá linka 234 praktická. Pro poutníka, který chce po příjezdu rovnou pokračovat k ubytování nebo na organizovaný program, může být méně pohodlná než linka 231.

Linka 231: delší trasa přes Beit Jala

Linka 231 jede z Jeruzaléma přes Beit Jala až do oblasti Bab El-Zakak v Betlémě, na Beit Jala Road. Její trasa měří přibližně 17 kilometrů a zahrnuje zhruba 31 zastávek. Jízda trvá asi 45 minut, podle dopravní situace, takže je delší než cesta linkou 234 ke kontrolnímu stanovišti.

Odlišnost však není jen v kilometrech. Linka 231 nám umožní dojet autobusem přímo do oblasti Betléma bez pěšího přechodu kontrolního stanoviště 300. To je její hlavní výhoda a zároveň důvod, proč ji volit tehdy, když je pro nás důležitější plynulé pokračování cesty než nejkratší čas jízdy.

Zastávka Bab El-Zakak není totéž co konkrétní vstup do Chrámu Narození Páně nebo k hotelu, který jsme si vybrali. Přesto jsme už v městské oblasti a další orientace bývá jednodušší než po výstupu u terminálu 300, kde nás čeká pěší průchod a teprve potom hledání pokračující dopravy. Ubytování v Betlémě, schůzku s místním průvodcem nebo prohlídku památek si proto u linky 231 plánujeme podle oblasti Bab El-Zakak a Beit Jala, ne podle představy, že autobus zastaví přímo u hlavní památky.

Delší trasa má ještě jeden praktický účinek: během jízdy projíždíme více zastávek a máme více času sledovat, jak se mění okolí a kde přesně se nacházíme. Pro někoho je to příjemná součást cesty, pro jiného zbytečné zdržení. Pokud ale cestujeme s dětmi, staršími poutníky nebo zavazadly, odstranění pěšího přechodu může převážit nad čtvrthodinou navíc.

231, nebo 234? Rozhodnutí podle cíle, ne podle čísla

Obě linky odjíždějí ze stejného terminálu a stojí stejně, jejich použití se ale liší v několika zásadních bodech:

Volba se dá zjednodušit několika otázkami:

1. Chceme se dostat co nejrychleji k bodu, odkud budeme pokračovat přes kontrolní terminál?

Pak dává smysl linka 234. Počítáme ale s tím, že třicet minut v autobuse není celá cesta do Betléma.

2. Máme zavazadla nebo nechceme procházet kontrolním stanovištěm pěšky?

V takovém případě je praktičtější linka 231, i když trvá přibližně o čtvrt hodiny déle.

3. Čeká nás program v oblasti Beit Jala nebo Bab El-Zakak?

Linka 231 nás doveze blíž k této části města a může snížit počet dalších přesunů.

4. Máme domluvené setkání přesně u kontrolního stanoviště 300?

Potom může být linka 234 nejpřímější. I tehdy si necháme rezervu na průchod terminálem a ověření dokladů.

5. Vracíme se tentýž den do Jeruzaléma?

Pas máme u sebe po celou dobu, protože kontrola identity se může týkat cesty oběma směry.

Tahle volba je užitečnější než hledání jedné univerzálně nejlepší linky. Pro krátký přesun nalehko může být 234 rychlá a účelná. Pro klidnější cestu s větším zázemím bývá vhodnější 231.

Jízdné a platba: osm šekelů, ale bez zbytečného zdržení

Jedna jízda linkou 231 i 234 stojí 8 ILS. Zaplatit můžeme v hotovosti u řidiče nebo kartou Rav-Kav. Před nástupem si připravíme drobnější hotovost, pokud ji máme, protože hledat peníze až ve dveřích autobusu zdržuje nastupování a ve špičce přidává zbytečný stres.

Rav-Kav se hodí cestujícím, kteří v Izraeli využívají veřejnou dopravu opakovaně. Pro jednorázovou cestu do Betléma může být jednodušší hotovost, zvlášť když kartu nemáme připravenou. Na druhou stranu bychom neměli předpokládat, že každá forma bezkontaktní platby bude u řidiče fungovat stejně jako v městské dopravě doma. Jistější je mít připravenou jednu z uvedených možností.

Jízdné 8 ILS se týká samotné autobusové cesty. U linky 234 však musíme do celkového plánu započítat ještě pokračování po pěším průchodu kontrolním terminálem. Právě v tom spočívá rozdíl mezi cenou jízdenky a skutečnou logistikou výletu. Nejlevnější první úsek nemusí znamenat nejjednodušší přesun od dveří ubytování k cíli v Betlémě.

Pas, kontrola a věci, které si připravíme před odjezdem

Cestování mezi Jeruzalémem a Betlémem vede přes prostor, kde se mohou měnit dopravní i bezpečnostní režimy. Neznamená to, že bychom měli cestu odkládat nebo se jí obávat, ale vyplatí se nechat si časovou rezervu a neplánovat celý den tak, aby každá minuta navazovala na další.

Před odchodem z Jeruzaléma si zkontrolujeme především:

• cestovní pas pro všechny zahraniční cestující, uložený bezpečně, ale snadno dostupný;
• hotovost 8 ILS na osobu a jednu jízdu, případně připravenou kartu Rav-Kav;
• přesný cíl v Betlémě, protože výstupní místo není u obou linek stejné;
• adresu ubytování nebo místo setkání uložené také offline v telefonu;
• rezervu na pěší průchod u linky 234;
• vodu a pokrývku hlavy, pokud cestujeme v teplejší části dne;
• menší zavazadlo, pokud plánujeme využít linku 234 a pokračovat pěšky.

U bezpečnostní kontroly se řídíme pokyny na místě a nesnažíme se proces urychlovat fotografováním, natáčením nebo netrpělivým vyptáváním. Praktická ohleduplnost tady funguje lépe než snaha všechno zvládnout co nejrychleji. Poutník, který má připravený doklad a ví, kam po kontrole zamíří, obvykle projde situací klidněji než člověk, který teprve na místě hledá adresu hotelu.

Pro návrat do Jeruzaléma platí stejná zásada: pas necháme u sebe a cestu si naplánujeme s rezervou. Aktuální provozní režim linek se může měnit během náboženských svátků, ramadánu nebo v obdobích zvýšeného bezpečnostního napětí, proto se nespoléháme na jediný starší jízdní řád ani na zkušenost někoho, kdo cestoval v jiné sezoně.

Největší zdržení nevzniká v autobuse, ale ve chvíli, kdy nevíme, kde přesně vystoupíme a co nás čeká potom.

Kdy vyrazit a jak si cestu rozvrhnout

Na cestu do Betléma je rozumné vyrazit ráno, ideálně s dostatečnou rezervou před hlavním programem. Ranní odjezd nám ponechá prostor pro hledání terminálu, případné čekání a klidné pokračování po příjezdu. Pokud plánujeme navštívit několik míst v jeden den, neměli bychom první autobusový úsek naplánovat tak těsně, aby i malé zdržení u kontrolního stanoviště zrušilo celý další program.

Brzy ráno se také snáze vyhneme největším davům u známých poutních míst. To neznamená, že bude každá část trasy prázdná, ale časné načasování obvykle poskytuje lepší zázemí pro orientaci, fotografování i domluvu s průvodcem. U linky 234 počítáme s tím, že k době jízdy přibude pěší průchod a další přesun. U linky 231 zase počítáme s delší jízdou a větším počtem zastávek.

Při plánování zpáteční cesty si nenecháváme poslední možný spoj. Přesný provoz se může měnit podle dne a situace, a pokud se návštěva některé památky protáhne, budeme rádi za časovou rezervu. U organizovaného poutního programu je dobré domluvit si s průvodcem nejen místo srazu v Betlémě, ale také konkrétní výstupní bod u linky 231 nebo 234. Výrazně tím snížíme riziko, že se skupina rozdělí na dvě části.

Kterou linku zvolit pro různé typy cest

Na krátký výlet bez zavazadel:

Linka 234 může být nejrychlejší, pokud jsme připraveni projít kontrolním terminálem a pokračovat dál podle vlastního plánu.

Na cestu s dětmi nebo staršími poutníky:

Linka 231 bývá praktičtější díky tomu, že autobus pokračuje do oblasti Betléma a nemusíme celý další úsek absolvovat pěšky od stanoviště 300.

Při ubytování v oblasti Bab El-Zakak nebo Beit Jala:

Volíme linku 231, protože její konečná oblast odpovídá tomuto směru.

Při setkání u Ráchelina hrobu nebo u stanoviště 300:

Vhodnější je linka 234, která končí v této oblasti.

Při cestě nalehko a s pevně domluveným programem:

Můžeme využít 234, ale do harmonogramu zapíšeme nejen 30 minut jízdy, nýbrž i rezervu na kontrolu a pokračování po výstupu.

Nejčastější omyl: přímý autobus neznamená přímý vstup k památce

Označení linky 231 jako přímé cesty do Betléma může být zavádějící, pokud si pod ním představíme autobus, který nás vysadí před Chrámem Narození Páně. Ani jedna z těchto linek není náhradou za místní orientaci v samotném městě. Linka 231 sice pokračuje do oblasti Betléma a přes Beit Jala, ale vystupujeme v Bab El-Zakak na Beit Jala Road. Odtud se k dalším památkám přesouváme podle konkrétního cíle.

U linky 234 je rozdíl ještě výraznější. Autobus nás doveze ke kontrolnímu stanovišti 300, ale nepřeveze nás přes něj. Po výstupu jdeme pěšky přes bezpečnostní terminál a teprve pak pokračujeme. Kdo si tuto skutečnost uvědomí předem, nebude po příjezdu překvapený a snadněji si připraví vhodné oblečení, obuv i zavazadlo.

Stejně tak není rozumné plánovat cestu podle jediné mapové vzdálenosti. Sedm kilometrů u linky 234 neznamená automaticky sedm kilometrů od jeruzalémského hotelu k betlémské památce. Do výsledného času vstupuje cesta na terminál HaNevi'im, čekání, samotná jízda, pěší kontrola a případné další pokračování. U linky 231 je trasa delší, ale může být plynulejší.

Praktický plán cesty krok za krokem

Pokud chceme mít přesun pod kontrolou, postupujeme jednoduše:

1. Z cíle v Betlémě odvodíme vhodnou linku.

Nejdříve zjistíme, zda potřebujeme oblast Bab El-Zakak a Beit Jala, nebo zda je pro nás přirozeným bodem kontrolní stanoviště 300.

2. Na terminál HaNevi'im vyrazíme s rezervou.

Z Damašské brány se přesuneme k terminálu a před nástupem si ověříme číslo linky, protože obě odjíždějí ze stejné oblasti.

3. Připravíme si jízdenku a doklady.

Jedna jízda stojí 8 ILS. Pas máme u sebe kvůli kontrolám, a pokud jedeme linkou 234, počítáme s jeho předložením při průchodu terminálem.

4. Během jízdy sledujeme trasu a držíme se svého plánu.

U linky 231 si hlídáme oblast Bab El-Zakak, u linky 234 vystupujeme u stanoviště 300.

5. Po výstupu nepředpokládáme, že jsme v cíli.

U linky 234 nás čeká pěší průchod a další pokračování. U linky 231 hledáme cestu z oblasti Bab El-Zakak k ubytování, průvodci nebo konkrétní památce.

6. Na návrat necháme větší rezervu než na ranní odjezd.

Po návštěvě památek může být orientace pomalejší a aktuální dopravní režim se nemusí shodovat s plánem v telefonu.

Cesta z Jeruzaléma do Betléma autobusem tedy není otázkou toho, která linka je obecně lepší. Linka 234 je kratší, častější a rychle nás přiblíží ke kontrolnímu stanovišti 300, ale vyžaduje pěší pokračování. Linka 231 jede déle a přes více zastávek, zato nás dopraví přímo do oblasti Betléma přes Beit Jala bez pěšího přechodu tohoto stanoviště.

Za nejklidnější volbu pro první návštěvu považuji linku 231, pokud nemáme konkrétní důvod vystupovat u stanoviště 300. Když cestujeme nalehko, známe další trasu a chceme být u přechodu co nejrychleji, poslouží dobře linka 234. Vyrazme raději ráno, nechme si dostatek času na orientaci a po příjezdu si dopřejme chvíli v klidnějším místě mimo hlavní proud návštěvníků — třeba na nádvoří nebo v tiché části okolí, kde si můžeme srovnat další program bez spěchu.