Betánie jako symbol přátelství a života
Popis místa - Betánie
Betánie. Je vesnicí, kam chodíval Pán Ježíš za svými přáteli Lazarem, Marií a Martou. Tady také zvolal na Lazara, aby vstal z hrobu. Nejstarší údaj o Betánii ve Starém zákoně je v knize Nehemiáš 11,32, kde se o Betánii hovoří jako o Ananju – místu usazení Benjamínovců po návratu z babylónského zajetí. V Novém zákoně píší o Betánii a událostech s ní spjatých všichni čtyři evangelisté (viz např. Lk 10,38-42, Jan 11,17-44, Mt 26,6-13, Mk 14,3-9).
Dnešní Betánie je součástí Jeruzaléma. Jmenuje se El-Azaryij a žijí zde Arabové. Při vykopávkách v roce 1949 bylo zjištěno, že první kostel zde stál již ve 4. století. Druhý chrám zničili Peršané v roce 614. Třetí postavili křižáci jako ženský klášter s kasárnami pro křižácké vojáky, aby chránili řeholnice. Po jejich odchodu muslimové budovy zničili a na jejich troskách postavili mešitu stojící do dnešních dnů. Pod ní se prý nalézá skutečný hrob Lazara. Současný kostel sv. Lazara byl postaven v letech 1952-53 na zříceninách předcházejících třech chrámů a navrhnul jej architekt Barluzzi. Uvnitř kostela je nad oltářem mozaika, zobrazující Ježíše během rozhovoru se sestrami Marií a Martou. Pod ní je nápis v latině: "Ego sum resurectio et vita" – "Já jsem vzkříšení a život".
Citát z Bible - události v Betánii
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. (Jan 11,17-45)