Jeruzalémská vzpomínka

Vzpomínám…

na ranní ticho u hradeb,

na zvuk kroků cesty neznámé,

na místo, kde zatají se dech,

na vchod do nitra hory Sionské.

Na slunce, které svítí víc,

na čin, jenž slzy vylévá,

na hlas volající z plných plic,

na ústa lásky nehybná.

Na naděje plné „teď“,

na radost, která dnes tu je,

na okamžik dávající odpověď,

na uzdravující Siloe…

Na kroky jdoucí dále vpřed,

na vůni zahrad zelených,

na vždy doufající svět,

na místo všech míst posvátných.

Na touhu směřující výš,

na odkaz daný nám i všem,

na úmysl být si blíž,

na velký, splněný sen.

Na vstup do města pokory,

na chůzi jeho středem,

na domov něžné důvěry,

na tu, která je naším vzorem.

Na cestu tvou křížovou,

na okamžik nebýt opodál,

na tužbu projít ji celou,

na gesto, které ztrácí žal.

Na bránu, jež vede dál,

na úpěnlivé hledání,

na vrch, kde kříž tvůj stál,

na nekončící shledání…