Země, která zůstane navždy v našich srdcích

1. den - 12. 11. 2004 - pobřeží Středozemního moře (Cézarea Přímořská, Karmel, Haifa) a Galilea (Nazaret)

Z letiště jsme jeli autobusem podél pobřeží Středozemního moře směrem na Galileu. Z autobusu jsme viděli pozůstatky amfiteátru v Cézarei Přímořské a u aqaduktu tamtéž jsme měli první krátkou pauzu, kdy jsme vystoupili z autobusu a zašli až k vodě Středozemního moře a zahleděli se na jeho dálavy. Nádherné! Pokračovali jsme v jízdě na horu Karmel. V kostele Stella Maris, v boční kapli, jsme slavili oběť mše svaté. V promluvě nás otec Mojžíš vyzval, abychom si zodpověděli ve svém vlastním srdci, proč jsme přišli do Svaté země, co zde hledáme, co očekáváme?? Navštívili jsme pak jeskyni proroka Eliáše, kde se prorok modlil o déšť. Z terasy hory jsme měli překrásný výhled na přístavní město Haifu.
Pak jsme jeli až do Nazareta, kde jsme měli zajištěné ubytování na dva dny a dvě noci v hotelu St. Gabriel. Po potřebném odpoledním odpočinku jsme pak navštívili milá místa v Nazaretě. Zde bydleli Josef s Marií. V jednom kostele zasvěceném sv. Josefovi se nachází krypta - jeskyně na tehdejší poměry dům, kde žila sv. Rodina. Zde někde měla být i dílna sv. Josefa.
Avšak pro křesťany je hlavním místem Nazareta basilika Zvěstování. P. Mojžíš nám podal výklad o jejich rozsáhlých dějinách. Chápali jsme význam a jedinečnost tohoto místa a rostla v nás touha a vděčnost.

2. den - 13. 11. 2004 - Nazaret, Jordán - Jardenit, hora Blahoslavenství, Kafarnaum, Tabgha, Tiberias

A proto hned na druhý den brzy ráno jsme směřovaly Veronika, naše milá spolupoutnice, fotografka a kameramanka, a my tři sestry opět k basilice a v jeskyňce Zvěstování, jež je součástí chrámu, jsme prožívaly pravdu "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!"
Zpáteční cesta do hotelu ke snídani byla náročná s prudkým stoupáním - Nazaret je opravdu město postavené na hoře - ale byly jsme plny radosti.
Opustili jsme hotel a po krátké cestě autobusem jsme stanuli na místě zvaném Jardenit, kde je připomínán Ježíšův křest. Není to sice původní místo křtu Páně, ale je to voda Jordánu, odkud Pán Ježíš zahajoval svou veřejnou činnost. Vyslechli jsme Evangelium podle sv. Matouše 3,13-17 a připomněli si s vděčností svůj vlastní křest. Byli jsme také svědky křtu, jak jej přijímají, křesťané baptistického vyznání.
Pak jsme jeli na horu Blahoslavenství, kde na svahu kopce v zahradě je jakýsi letní amfiteátr pro účely bohoslužby a zde také byla sloužena mše svatá s mešním formulářem ke Všem svatým. Nyní po mši svaté jsme si mohli prohlédnout krásný kostel Blahoslavenství, jeho pěkné okolí, a nechat se vyfotit s poutníky černochy, kteří tam zrovna také připutovali.
Když jsme opustili místo horské řeči Páně, zakotvili jsme v Kafarnaum. V restauraci na břehu Galilejského jezera jsme poobědvali tzv. "Petrovu rybu". Po posezení u vody jezera jsme navštívili moderní kostel sv. Petra z r. 1990, vystavený nad zbytky základu domu sv. Petra. V jeho blízkosti jsou rozsáhlé pozůstatky Kafarnaumské synagógy, postavené na základech ještě starší synagógy, ve které kázal Pán Ježíš. Následovala návštěva kostela potvrzení Primátu sv. Petra, místo, kde se Ježíš ptá svého apoštola: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Jan 21, 17, a ptá se to i nás, a vstoupili jsme rovnež do kostela Rozmnožení chlebů a ryb.
Závěr dne byl překrásný. Kolem 16.00 hodiny jsme nastoupili do člunu a začala plavba po Genezaretském jezeře, doprovázená četbou evangelia a výkladem P. Mojžíše. Slunce se chýlilo za obzor, ovíval nás mírný vánek, v dáli začala probleskovat večerní osvětlená Tiberias - byl to nádherný pohled.

3. den - 14. 11. 2004 - hora Tábor, Betlém

Byla neděle. Ráno jsme se rozloučili s našim hotelem a z Nazaretem a vydali jsme se na Horu Tábor.
Cestou jsme se však nejdříve zastavili v Káně Galilejské v kostele Zázraku proměnění, kde si tři manželské páry z naší poutní skupiny obnovily své manželské sliby. Modlili jsme se za všechny, kdo žijí v manželství a za naše rodiny.
Autobus nás dovezl na parkoviště asi na úpatí hory a pak pěší túrou jsme vystupovali vzhůru až k basilice Proměnění Páně. Horníčást apsidy chrámu je zkrášlená zlatou mozaikou znázorňující Pána Ježíše s Mojžíšem a Eliášem a třemi apoštoly - Petr, Jakub a Jan - pod ní je nápis: "A proměnil se před nimi." Na hoře Proměnění jsme také slavili Nejsvětější obět. Z hory Tábor se nabízí nádherné panorama.
Naše cestování pak směřovalo na jih přes Jeruzalém do Betléma, kde nás čekalo nové ubytování v hotelu Sv. Josefa a zde jsme také po mile prožitém dnu večereli v příjemné atmosféře jídelny hotelu.

4. den - 15. 11. 2004 - Betlém (Pole pastýřů, bazilika Narození, jeskyně Mléka, Paradis)

Celý tento den byl věnován Betlému. Dopoledne jsme nejprve navštívili kostelík "Gloria in exelsis" na Poli pastýřů. Je vyzdoben freskami: Anděl budí pastýře, pastýři spěchají ke stáji a Maria a Josef s dítětem v jeslích. V jedné jeskyni na Poli pastýřů, pro to upravené, byla sloužena mše svatá.
Navštívili jsme také karmelitánský klášter, založený bývalou muslimkou Miriam Baouardovou, žijící v letech 1846 - 1878, konvertovala, stala se řeholnicí karmelitkou. Za svou konverzi ke katolictví byla vlastní rodinou usmrcena. Je blahořečená.
Srdcem Betléma je basilika Narození. Křesťané uctívají toto místo narození Ježíše Krista od prvních století našeho letopočtu. Důležitou č ástí basiliky s velkým náboženským významem je jeskyně Narození. Pod oltářem na bílé mramorové desce čtrnácticípá stříbrná hvězda označuje místo narození. Upřímně věřícího křesťana uchvátí vděčnost a tušení velkého tajemství, když vidí a čte slova: "Zde se z Marie Panny narodil Ježíš Kristus." Nápis je latinský. Shlédli jsme také podzemní jeskyně sv. Josefa, betlémských neviňátek, sv. Jeronýma. Asi 400 m od basiliky se nachází jeskyně Mléka. Jedna pěkná legenda vypráví o jejím významu.
Nakonec tohoto bohatého dne jsme ješte pod vedením P. Mojžíše doputovali do tzv. "Paradis" je to mariánský kostel s klášterem. Už z dálky nás vítala zvonkohra známou lurdskou melodií. Sestry misionářky se věnují dětem tamní muslimské osady.

5. den - 16. 11. 2004 - Jeruzalém (Olivová hora, Getsemany, hradby Jeruzaléma, hora Moira, Zeď nářků, hora Sion)

V 7.30 jsme odjížděli do Jeruzaléma. Na Olivové hoře jsme nejprve navštívili kapli Zatčení, pak kostel Agonie Ježíše Krista - basiliku všech národů, kde jsme také slavili mši svatou.
Zde si mohl človek zase jednou uvědomit do jaké hloubky opravdovostí bral Pán Ježíš naši spásu. "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ať se stane ne má vůle, nýbrž tvá." /Lk 22, 42/. A já? A my?
Před hlavním oltářem se ukazuje skála, kde se Pán Ježíš modlil a krví potil.
Vedle basiliky je Olivová zahrada s 8 olivami.
Navštívili jsme kostel Hrobu Panny Marie, kostel Dominus flevit, místo odkud Pán Ježíš s bolestí a slzami hleděl na město Jeruzalém a řekl: "Kéž bys tento den i ty poznalo, co vede k pokoji! ?" /Lk 19,42/, kostel Pater noster nad jeskyní, do níž se Ježíš uchyloval k modlitbě a předal apoštolům modlitbu Otče náš. Zmíněný kostel je vyzdoben keramickými tabulkami s textem modlitby Páně asi v 80 jazycích, včetně českého.
Pak jsme podél hradeb starého města dospěli až k tzv. Hnojné bráně, kterou jsme vešli do nádvoří a odtud výš až na chrámové návrší - 12 ha plochu, jinak také horu Moria, kde měl Abrahám obětovat syna Izáka, kde později stál nádherný Šalamounův chrám i druhý chrám, zničený pak Římany. V současné době zde stojí Skalní dóm a celý obrovský prostor chrámové plošiny patří muslimům.
U Zdi nářků jsme viděli židy, kteří se zde ve dne v noci modlí k Hospodinu, jedinému pravému Bohu.
Odpoledne byla cílem naší pouti hora Sion, kde jsou dvě památky: večeřadlo - místo poslední večeře, kde Pán Ježíš ustanovil Eucharistii, svátost kněžství a po svém zmrtvýchvstání svátost smíření, a kostel Usnutí Panny Marie /Dormition/, kde v kruhové kryptě basiliky je katafalk zobrazující Pannu Marii v poloze zesnulých.

6. den - 17. 11. 2004 - Egypt, Sinaj

Tento den jsme odcestovali do Egypta. Projížděli jsme rozlehlou pouštní krajinou k Eilat v Akabském zálivu Rudého moře. Po celní kontrole v Tabě jsme se ocitli už v jiné zemi. Po krátké zábavné zastávce u vody Rudého moře /Veronika se vozila na velbloudu/ jsme pokračovali v cestování až k hotelu v pohoří Sinaj, kam jsme dorazili až navečer.

7. den - 18. 11. 2004 - Sinaj, klášter sv. Kateřiny

V 1.30 hod. nastalo mohutné buzení a po rychlé ranní úpravě jsme nějakou dobu čekali až nastartuje egyptský autobus, který nás dovezl výš do nitra pohoří až ke klášteru sv. Kateřiny /1 250 m/, odkud nastal vlastní výstup na horu Sinaj - horu Mojžíšovu /2 285 m/. Kolem 6.00 hod. jsme spolu s ostatními turisty /a bylo jich velmi mnoho/ dosáhli vrcholu a prožili tam východ slunce - nádherné svítání až do úplného rozbřesku. Z hory jsme sestupovali jinou trasou. Prohlídka starobylého mnišského kláštera s výkladem P. Mojžíše byla až po snídani v hotelu.
Na izraelsko-egyptských hranicích jsme se rozloučili s našim egyptským průvodcem, po celní kontrole nastoupili do našeho autobusu a návrat do Betléma byl až pozdě v noci. Mši svatou jsme slavili v 22.30 hod a pak rychle - dobrou noc!, protože už nastával...

8. den - 19. 11. 2004 - Jeruzalém (Via dolorosa - křížová cesta, bazilika Božího hrobu, Ain Karem)

...pátek! Dnes jsme navštívili nejposvátnější místa v Jeruzalémě. Po společné pobožnosti Křížové cesty na začátku Via dolorosa jsme ji pak procházeli ulicemi města mlčky až k basilice Hrobu Páně. Vstoupili jsme do vlastní svatyňky, na místo, o kterém stojí v Evangeliu: "Tady není, byl vzkříšen." /Lk 24, 6/.
Na Kalvárii, která je v téže basilice, jsme uctili místo, kde byl zakotven Kříž. P. Mojžíš nám ponechal delší volný čas k soukromé prohlídce prostor chrámu. A to bylo velmi důležité, byl to velký dar! Kdo chtěl, měl možnost prožít s našim Pánem a Spasitelem skutečnosti jeho díla vykoupení pro nás.
Odpoledne jsme shlédli kostel Navštívení Panny Marie a kostel Narození Jana Křtitele v Ain Karem.

9. den - 20. 11. 2004 - Betánie, Kumrán, Masada, Mrtvé moře, Betlém - Pole pastýřů

Dnes to byla Betánie, kde v kostele sv. Lazara jsme slavili mši svatou a připomněli si setkání Pána Ježíše s Martou a Marií u hrobu jejich bratra.
Ježíš tehdy ujistil Martu i nás: "Já jsem vzkříšení a život ?" /Lk 11, 25/
Dále pak jsme jeli do Kumránu, někdejšího sídla Essenu, zabývajících se mimo jiné opisováním textu Zákona.
Víc na jih k Mrtvému moři je Masada. Je to pevnost kdysi zbudována Herodem Velikým, která se později stala obrannou tvrzí židu, povstalých proti Ř ímanům.
A pak tu byl čas pro Mrtvé moře - kouzelné svou azurovou modří, v jehož pokojné hladině se shlíželo stejně blankytné nebe. Někteří z našich spolupoutníku se zde rádi vykoupali nebo aspoň smočili nohy.
Po návratu "domů" - hotel sv. Josefa v Betlémě, jsme večer /20.00 hod./ Veronika a já zašly ješte jednou na Pole pastýřů, kde u zamčené brány zahrady kostela jsme se pomodlily radostný růženec a do modlitby jsme kladly všechno, všechno ? co se nedá slovy vyjádřit.

10. den - 21. 11. 2004 - Neděle Krista Krále - Betlém, Jericho, Wadi Quelt, západní Jeruzalém

Ráno v 5.00 hod, tak jako už po nekolikáté, ale dnes naposled jsme navštívili jeskyňku Narození ve stejně jmenované basilice. A museli jsme se rozloučit s tímto drahým místem, vzdáleným asi 10 minut cesty od našeho hotelu.
Sváteční nedělní bohoslužbu jsme slavili v řecko-katolickém ritu v kostele sv. Josefa /byli s námi také dva řecko-katoličtí kněží/.
Na cestě do Jericha pak jsme se zastavili při údolí Wadi Kelt. Tam se nám naskytl úchvatný pohled na Klášter sv. Juraje vybudovaný na skále - doslova "vlaštovčí hnízdo".
Jericho je památné setkáním celníka Zachea s Ježíšem. Tzv. Zacheův strom roste hned na kraji města.
Po návratu do Jeruzaléma jsme navštívili Yad Vashem - památník holokaustu s mnoha síněmi, stále dobudovávaný k uctění 6 miliónu umučených Židů během II. světové války.
Stanuli jsme také oproti Knesset - budovy parlamentu Izraele, postavené do podoby archy, a prohlédli jsme si Menorah - sedmiramenný svícen, symbol Židovského národa.
A pak v Betlémě začalo balení a příprava na odcestování. Trochu jsme pospali a ve 24.00 hod. vzhůru! Náš výborný řidič, Palestinec, nás vezl naposled! Tentokrát na letište do Tel Aviv. Pršelo! Byly to slzy na rozloučenou! Vděčni a štastni jsme se vraceli domů, do Prahy, do České republiky - v srdci však hluboce a navždy poznamenáni Sv. zemí - zemí Ježíšovou.