Tajemství svatého Kříže: Nové archeologické nálezy v jeruzalémském chrámu Božího hrobu

Přesně 14. září, v den, kdy si pravoslavní i katolíci připomínají Svátek Povýšení svatého Kříže, se k nám poutníkům dostává zpráva, která sahá hluboko do historie – i doslova pod nohy návštěvníků Jeruzaléma. Podle řeckého portálu ProtoThema uplynulo 1 700 let od chvíle, kdy svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého, nalezla v Jeruzalémě údajný Kristův kříž. A právě v těchto dnech se zveřejňují výsledky tříletého archeologického výzkumu v chrámu Božího hrobu, které podle vědců potvrzují, že místo odpovídá tomu, co popisují evangelia.

Co přesně archeologové našli

Tým odborníků z italské Univerzity Sapienza pracoval v posvátném areálu tři roky a své závěry představil v uplynulých dnech. Nejpřekvapivější jsou botanické nálezy: přímo v podlaze u Edikule, tedy malé kaple nad údajným Kristovým hrobem, se našly pozůstatky vinné révy a olivovníků. To jsou přesně ty rostliny, o nichž evangelium sv. Jana mluví v souvislosti se zahradou, v níž se hrob nacházel. „Jako archeologové můžeme říci, že tato jasná stopa zemědělství v době Ježíše činí lokalitu slučitelnou s vyprávěním evangelia, zvláště Janovým," uvedl podle zprávy serveru The National jeden z vedoucích výzkumu, kněz Amedeo Ricco.

Výzkum je součástí rozsáhlého projektu nazvaného Hagia Polis. Jeho první svazek – více než pět set stran s mapami, fotografiemi a odbornými texty – byl v Jeruzalémě již představen zástupcům jednotlivých církví, které se o chrám dělí.

Proč se v chrámu vůbec kopalo

Většina z nás si pamatuje, jak chrám Božího hrobu prošel zásadní obnovou. Před necelými deseti lety izraelští odborníci zjistili, že samotná kaple Edikule je v nebezpečném stavu, a na několik hodin ji museli zcela vyklidit. Řecký patriarcha tehdy protestoval proti tomu, že k zásahu nedošlo s dostatečným předstihem. Teprve po opravách Edikule v roce 2017 se o tři roky později rozhodlo o rozsáhlejší rekonstrukci celého areálu. Podle slov kněze Athanasia Macory, tajemníka františkánské Kustodie Svaté země, šlo o „největší a nejinvazivnější projekt v chrámu od konce osmanské éry". Práce se protahovaly kvůli covidu i válce v Gaze, ale paradoxně pomohlo i to, že proud poutníků byl přerušený a tým měl konečně klid na práci.

Co z toho plyne pro ty, kdo se do Jeruzaléma chystáme

Pokud plánujeme cestu právě teď, máme štěstí: chrám je opět přístupný v plném rozsahu a nové nálezy se postupně stávají součástí prohlídek. Přesto se vyplatí počítat s tím, že jde o živé staveniště i o místo, kde se protíná hned několik křesťanských tradic. Řečtí pravoslavní, Arméni i katolíci – františkáni sdílejí prostory podle dohody Status Quo z roku 1852 a o každý krok se tu dbá s mimořádnou pečlivostí. Návštěva chrámu je proto náročnější než kdekoliv jinde ve Svaté zemi: fronty u Edikule, úzké průchody, modlící se skupiny i policejní kontrola u vstupu. Naplánujme si na prohlídku alespoň dvě hodiny, ideálně brzy ráno hned po otevření, dokud nepřijdou velké davy. A pokud nás zajímají botanické nálezy nebo samotný projekt Hagia Polis, zeptejme se přímo u vstupu – některé z nově objevených detailů už jsou součástí komentovaných prohlídek.

Poutník, který přichází ke Svatému hrobu s vědomím těchto nových vrstev, nevnímá jen kamennou stavbu, ale i tichou historii, která se mu teprve odkrývá pod nohama.